Dopravní web

Co s dopravou mezi Brnem a Prahou?

Je to už několik let, kdy v proslaveném Lobbycentru v Brně pronesl pan profesor Jeroným Gorazda svoji přednášku na téma Stanovení limitní dopravní kapacity příměstských dálničních komunikací. Tato problematika se ve čtvrtek 20. března 2008 v první jarní den ukázala jako druhořadá, i když její vliv je nesporný. Hromadná havárie na nejvyšším místě dálnice D1 je jen slabým odvarem příběhu spisovatele Vojtěcha Morsteina, který zcela stejnou situaci vsadil do sychravého podzimního večera a opepřil výbuchy ala Kobra11. Můžeme tedy mluvit o velikém štěstí při tom, kdy a kde se tato havárie stala.

Tisíce lidí vidí vzor v panu premiéru Topolánkovi, který je na této dálnici nepřekonatelným rekordmanem. Nevědomky se snaží urychlit svoji cestu, když tu hlavní časovou ztrátu utrpěli v kongescích ve městech Praze nebo Brně. Přitom naprostá většina řidičů nedodržuje základní pravidla silničního provozu. Pak je jen otázka, či spíše Ruská ruleta, kdy se stane neštěstí a jak bude veliké.

Po havárii se nechali někteří rozumbradové slyšet, že by pomohl signalizační systém, který by včas varoval neprůjezdnost úseku. To je sice krásná myšlenka, ale řeší pouze následky, nikoliv příčiny. Pouze oznamuje, že se někde stala chyba. Proti pirátům dálnic však může pouze částečně pomoci vymahatelnost práva, v tomto případě vymahatelnost dodržování předpisů. Ačkoliv máme již přes rok na dálnicích mýtné brány, úsekové měření rychlosti na našich dálnicích nefunguje. Potom se nelze divit, že slušní lidé jsou ohrožováni bandou pirátů silnic, včetně premiéra Topolánka. Avšak jakákoliv technika je pouze částečné řešení. Bohužel zde chybí kvalitní alternativní nabídka rychlé a kvalitní veřejné dopravy po vzoru vyspělých západoevropských zemí. Ty již dávno poznaly, že samotné kvalitní dálnice nestačí, neboť indukují novou silniční dopravu. Nekontrolovatelný rozvoj dálnic stejně zácpám v západních zemích nezabránil, spíše v některých částech (městské a příměstské úseky) je prohloubil.

Je to už několik desítek let, kdy Albert Einstein řekl jednu významnou zásadu: Žádný problém není řešitelný metodami, které jej způsobily.

Vloni na podzim v proslaveném hotelu Olšanka pronesl pan inženýr J. K. (Jindra Kušnír) přednášku na téma Náklady a přínosy vysokorychlostní dopravy v podmínkách ČR, kde vyvrátil pět mýtů, které zakazovaly dvě desítky let na toto téma jen pohovořit. Už koncem osmdesátých let minulého století byla dopravními odborníky zahájena příprava územní ochrany pro trasy vysokorychlostních železnic podle západoevropského vzoru, ale stejně jako mnoho dalších myšlenek na zlepšení komfortu veřejné dopravy byly smeteny ze stolu jako pozůstatek socialistického zřízení.

Před pár dny si mnoho lidí mohlo vyzkoušet, kam jsme dospěli likvidací jednoho druhu dopravy a v bludném kruhu řešíme problém metodami, které jej způsobily. Dospěli jsme tak daleko, že výstavba dálnic je dražší než výstavba vysokorychlostní trati, která dnes mezi Prahou a Brnem mohla bezpečně vozit 20tisíc cestujících denně za stejnou dobu, jako to zvládl premiér Topolánek se svojí ochrankou.

Dokud nebude kvalitní a alternativní nabídka v podobě vysokorychlostní železnice, je pravděpodobné, že podobné havárie z důvodu zahušťování provozu se budou opakovat. Avšak příště nemusí být takové štěstí, tj. řetězová nehoda bez ztráty na životech.

Bohužel dopravní politika našeho státu nám zajišťuje zaostalost v železniční dopravě nejen za železnicemi vyspělého světa (Japonsko, Francie, Německo, Itálie, Belgie, Španělsko – dnes již fungující VRT), ale i v blízské době za rozvojovými zeměmi např. Turecku. Připravují se v Portugalsku, Švédsku, Polsku, a dokonce i v Maroku, Vietnamu, Indii, Íránu a Saudské Arábii.