Dopravní web

Informace a publicistika
z oboru dopravy,
se zvláštním zřetelem
na dopravu veřejnou


Pátek  23. srpna 2019
Nemůžete využívat veškerý servis Dopravního webu, přihlašte se prosím.


Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře
Zapomenuté heslo
DOD 2006 - 2
Tramvajová vozovna
zobrazení: 1242
známka: 2.00


Poslední komentáře

  • Pengeluaran hk Data Hongkong < b>Data Sgp Keluaran Sidney DewaTogel HOYAJACKPOT LIBURPOKER P . . . (MHD v České Lípě hrozí kolaps)
  • Excellent and decent post. I found this much informative, as to what I was exactly searching for. Th . . . (Mongolsko, Ulánbátar)
  • The success of their own to get the chance to win a lot of bets from playing and betting UFABET, whi . . . (MHD v České Lípě hrozí kolaps)
  • All these exact things could make every gambler have the courage to come and play online gambling UF . . . (MHD v České Lípě hrozí kolaps)
  • Hey Love, i am Lovleen origanally from amitsar brought in kolkata, i am independent kolkata escort . . . (Na krakovské Letiště se půjde pod nádraží)
  • Thanks for putting aside the push to hurt that, I truly feel unequivocally about it and love changin . . . (Mongolsko, Ulánbátar)
  • Great information! I starting late kept running as time goes on your blog and have been pulling back . . . (Mongolsko, Ulánbátar)
  • Nice information, key and mind-blowing structure, as offer particularly finished with epic contempla . . . (Mongolsko, Ulánbátar)
  • Vyhledávání


    Motto:
    Význam dopravního systému zpravidla pochopíme až v době,
    kdy díky našemu nezájmu zanikne.

    Glosy a fejetony >> Pravda a láska
    Glosy a fejetony

    Pravda a láska

    Vydáno dne 13. 10. 2006 (1385 přečtení)
    Vybral jsem si toto kýčovité heslo zcela záměrně. V poslední době tu na tomto webu čtu jen samé články o tom, jak vítězí chamtivost, zloba, omezenost a vůbec jedním slovem zlo. A tak jsem si řekl, že by to chtělo do té černé přidat trochu bílé. Povyprávím vám tu mojí dnešní cestu do práce, snad to bude někoho aspoň trochu zajímat.

    Pracuji poměrně daleko od domova a pravidelně dojíždím. Nejdřív vlakem a potom přestupuji na kolo (někdy těch 10 kilometrů jdu i pěšky). Nastal podzim, kdosi mi ukradl kolo a mě se naskytla možnost koupit velmi levnou ojetou škodovku. Tak jsem jí dislokoval na nádraží, na kterém vystupuju z rychlíku, a používám jí místo kola.

    Všechny cesty z práce a do práce probíhají takřka stejně. Z lokálky ve velké stanici přestoupím na rychlík, přejedu do jiné velké stanice, kde nasednu na kolo (nyní do auta) a jedu do práce a zpět stejným způsobem, jen zrcadlově obráceně. Ta dnešní však byla úplně jiná. Jak bych to řekl ... taková, co vnese světlo do života. V prvním vlaku na lokálce bylo klasické osazenstvo krom jedné starší paní. Paní byla Slovenka a cestovala domů. Evidentně necestovala vlakem moc často a posílena mediálními kampaněmi, jak jsou vlaky nespolehlivé, nebezpečné a vůbec pro slušného člověka naprosto nevhodné, se jí třásla kolena byla velmi nervózní. Měla hrozný strach, aby ve velké stanici našla ten správný vlak a stačila přestoupit (přestup byl jen 5 minut). Velmi milá průvodčí se jí ochotně ujala, svým profesionálním přístupem v ní dokázala rozdrtit všechny obavy a při přestupu jí zavedla k rychlíku, kterým měla jet dál.

    Myslíte si, že je to vše a že chci jen chválit železnici? Omyl. Teď přijde to lepší. Po přestupu do auta jsem jako obvykle vyrazil směr práce. Byla ještě tma (další důvod, proč jsem nezvolil na zimu kolo, ale auto). Cesta ubíhala normálně do té doby, kdy se ze zatáčky vyřítilo auto s nepřepnutejma dálkovejma světlama. Neviděl jsem ani na volant, natož před auto. Jen jsem šlápl na brzdu a modlil se. Dopadlo to vcelku dobře, skončil jsem v pangejtu bez škrábnutí. Pak ale přišel ten největší šok. Řidič, který mě oslnil zastavil a hýřil omluvami a ochotou mi pomoci. Navrhnul, že mě vytáhne, ale já jsem ho požádal, jestli by mě nevzal do práce, že si vytažení vozu zařídím později (měl jsem to do práce jen taktak a pozdní příchody se netolerují). Ochotně otočil vůz a odvezl mě. Málem bych zapomněl. Našel se i jeden jiný řidič, který zastavil a poptal se, jestli nepotřebujeme pomoct. V práci jsem si pak udělal chvilku a zašel do blízkých stavebnin jestli by mi nepomohli vytahnout auto s pangejtu pár kilometrů odtud. I zde jsem se setkal s velkou ochotou mi pomoci a ani nechtěli ode mne vzít nabízenou stovku. Že prý pomáhat si je samozřejmost (kéž by byla pro všechny). A jak dopadlo auto? Dnes po práci jsem s ním jel zas na ono nádraží, jen odřený lak a trocha trávy a zeminy na kolech. Kdybych měl nové drahé auto, škoda za několik desítek tisíc. U staré škodovky? Nula celá nula nula nic.

    Snad mě za tento kýčovitý článek nezlynčujete, ale už jsem musel do té černoty, kdy si lidé navzájem jen škodí, dodat trochu optimismu.

    [Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 4] 1 2 3 4 5
    | Autor: Lemrouch |
    | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
    Vytvořeno pomocí redakčho systému phpRS  
    Toto je svobodný web. Uveřejněné texty jsou duševním vlastnictvím jejich autorů, kteří odpovídají za jejich obsah. Názory přispěvatelů se nemusí shodovat s názorem redakce.

    RSS feed Bezptičnyj produkt