Dopravní web

Informace a publicistika
z oboru dopravy,
se zvláštním zřetelem
na dopravu veřejnou


Čtvrtek  12. prosince 2019
Nemůžete využívat veškerý servis Dopravního webu, přihlašte se prosím.


Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře
Zapomenuté heslo
Karosa C934E (KMH 79-44) Krodos
Linka Koryčany-Morkovice, spoj do Morkovic. Koryčanské náměstí, které jinak slouží jako malá autobusová stanice, se během tohoto léta rekonstruovalo, a proto se využívala takováto provizorní zastávka. 30. červenec 2007, 12:40.
zobrazení: 1002
známka: 1.00


Poslední komentáře

  • I have recently started a blog, the info you provide on this site has helped me greatly in blogging. . . . (Na krakovské Letiště se půjde pod nádraží)
  • Hi, yes this piece of writing is truly good and I have learned lot of things from it regarding blogg . . . (Na krakovské Letiště se půjde pod nádraží)
  • Seriously this is amazing information admin I really appreciate your efforts thanks a lot.. Visit N . . . (Na krakovské Letiště se půjde pod nádraží)
  • All the information in this post is excellent and very useful. so, thanks for sharing this brilliant . . . (Na krakovské Letiště se půjde pod nádraží)
  • If you are searching hot and sexy call girls in yashwanthpur so visit once at divya escorts here she . . . (Na krakovské Letiště se půjde pod nádraží)
  • Hello guys my name is Nehathakur I am hot and attractive call girls in rajaji nagar I give here wond . . . (Na krakovské Letiště se půjde pod nádraží)
  • Hi all I am beautiful call girls in cubbon park Escorts Agency if you are looking sexy and hottest p . . . (Na krakovské Letiště se půjde pod nádraží)
  • If you are looking best Call girls in Bangalore at low rate so come once for my hot escorts service . . . (Na krakovské Letiště se půjde pod nádraží)
  • Vyhledávání


    Motto:
    Význam dopravního systému zpravidla pochopíme až v době,
    kdy díky našemu nezájmu zanikne.

    Popis provozů

    Tábor

    Vydáno dne 02. 01. 2006 (3290 přečtení)

    Souměstí Tábor - Sezimovo Ústí - Planá nad Lužnicí, ve kterém dnes žije přibližně 50 000 obyvatel, je nazýváno také jako Táborská aglomerace. Nachází se v severní části jižních Čech, asi 60 kilometrů od Českých Budějovic, v místech, kde kopcovitá krajina Středočeské pahorkatiny zvolna přechází do ploché Třeboňské pánve.



    Město Tábor bylo založeno husitskými vojsky v roce 1420 na ostrohu nad soutokem řeky Lužnice a Tismenického potoka. Na tomto místě existoval již ve 13. století hrad, který byl ale opuštěný ještě před příchodem husitů. V roce 1437 byl Tábor povýšen na město královské. Po třicetileté válce sice ve vývoji poněkud ustrnul, ale již v devatenáctém století byl významným kulturně-společenským a školským střediskem. To přetrvalo až dodnes, kdy je se svými 37 000 obyvateli druhým největším jihočeským městem. Historické jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací.

    Sezimovo Ústí je doloženo již ve 13. století. Tehdy ovšem leželo v nevýhodné nížinné poloze na levém břehu Lužnice a bylo proto záhy opuštěno. Teprve v 19. století začala vznikat na pravém břehu osada. Ta byla ve dvacátých letech minulého století povýšena na město, které bylo oficiálně pojmenováno Sezimovo Ústí. Koncem třicátých let začala na popud Tomáše Bati v jeho blízkosti výstavba továrny i s přilehlým sídlištěm pro její zaměstnance, které bylo posléze připojeno k Sezimovu Ústí. Pro odlišení částí města se dnes používá označení I. a II. Sezimovo Ústí je často zmiňováno také v souvislosti s prezidentem Edvardem Benešem, který si zde vybudoval soukromou vilu, a je zde také pohřben. Město má dnes cca 8000 obyvatel.

    Planá nad Lužnicí se zhruba 3000 obyvateli byla dlouho jen nepříliš významnou obcí. Změna přišla až ve druhé polovině 20. století, kdy na jejím území vzniklo několik velkých průmyslových závodů. Na město však byla povýšena až v 90. letech 20. století. Kvůli svému okolí je také oblíbeným rekreačním letoviskem.

    Díky geografické blízkosti se osudy těchto tří měst postupně spojily. Od poloviny 20. století, kdy dochází k velkému rozvoji průmyslu a nárůstu počtu obyvatel, se vyvíjejí víceméně jako jeden městský celek. Největší průmyslové závody byly postaveny v prostoru mezi Sezimovým Ústím a Planou, zatímco bytová výstavba vznikala především v Táboře. Dnes jsou města stavebně propojena, což platí zejména o Táboře a Sezimově Ústí, jež bylo ve své novodobé historii vlastně vždy jen jakýmsi satelitem Tábora, a všechna tři města spolu v mnoha věcech navzájem úzce spolupracují.

    V roce 1869 protnula tuto oblast železnice z Prahy do Českých Budějovic, dnes v celém úseku elektrifikovaná, na níž byly později v Táboře připojeny tratě do Horní Cerekve (1888) a Písku a Ražic (1889). V roce 1903 k nim přibyla ještě trať do Bechyně, tzv. Bechyňka, o které ale bude ještě zmínka. Tábor také leží na křižovatce významných silničních tras Praha - České Budějovice - Linec a Plzeň - Jihlava - Brno. Je poměrně důležitým dopravním uzlem, a právě proto by tudy v budoucnu měla vést také dálnice D3 a tzv. IV. železniční koridor. Do druhé poloviny 90. let v Táboře působil závod ČSAD České Budějovice, který byl v roce 1998 zprivatizován a přeměněn na spol. s.r.o. Comett Plus, která pokračuje ve všech činnostech dříve provozovaných ČSAD. Jedná se především o provoz regionální autobusové dopravy v oblasti Táborska a částečně Benešovska, provoz městské dopravy v táborské aglomeraci a další činnosti související s dopravou včetně např. i cestovní kanceláře. Comett plus využívá dopravních závodů v Táboře, Soběslavi a Mladé Vožici a provozuje autobusová nádraží v Táboře a Bechyni.

    Prvopočátky městské dopravy lze nalézt již krátce po otevření železnice, kdy ke každému vlaku jezdil z města omnibus místního hoteliéra. Skutečná městská doprava však byla zavedena až o mnoho let později, v době, kdy si to vyžadoval rozvoj průmyslu a rostoucí počet obyvatel celé aglomerace. Stalo se tak v roce 1959 a jejím nejdůležitějším úkolem se stalo propojení Tábora se Sezimovým Ústím a Planou nad Lužnicí. To přetrvalo dodnes, kdy je MHD chápána jako společný systém všech tří měst, která se také společně podílí na jejím dotování. Městská doprava je organizačně a účetně oddělena od provozu regionální dopravy (jako divize MHD) a v současné době je tvořena 14-ti pravidelnými autobusovými linkami označenými 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 20, 21, 30, 31, 40, 41 a 50. K označování linek je vhodné doplnit, že desítkové číslice značí kmenovou linku a jednotkové číslice pak variantu trasy. Z toho vyplývá, že v Táboře je 5 páteřních linek, původně také označovaných 1-5. Pro zajímavost ještě dodejme, že do první poloviny 90. let jezdila i linka s označením 17, která zajížděla přímo do centra města. MHD je provozována nepřetržitě, v pracovních dnech je však v noci zhruba dvouhodinová přestávka v provozu. MHD kromě vlastní aglomerace obsluhuje také některé blízké obce v okolí Tábora. Doplňme ještě, že informační kancelář lze najít v hale autobusového nádraží, dispečink MHD se pak nachází v sídle Comettu na Chýnovské ulici.

    Tarif je přestupný, ale řešený velmi zajímavě, kdy existují jízdenky na 4, 8, 18 a 38 minut (60 min. v sobotu, neděli a ve svátky). Ceny základních (nezlevněných) jízdenek jsou v uvedeném pořadí 6, 8, 10, a 12 Kč. Kromě toho existuje také jízdenka na 7 dní a předplatní jízdenky s obvyklou dobou platnosti. Pro jednotlivé jízdenky platí časový tarif, pro předplatní jízdenky potom tarif pásmový. Území je rozděleno do tří pásem - pásmo A zahrnuje město Tábor bez okrajových částí, pásmo B Sezimovo Ústí a okrajové části Tábora a pásmo C Planou nad Lužnicí a další vzdálenější obce. Jízdenky se prodávají na obvyklých předprodejních místech nebo v automatech na významnějších zastávkách. Zaveden je také doplňkový prodej jízdenek u řidiče, který ale prodává pouze jízdenky s platností 38 (60) min. a s přirážkou za 13 Kč. Nástup do vozů je povolen všemi dveřmi kromě předních, které slouží jen pro výstup. Jízdenky jsou označovány ve strojcích polské firmy R&G Mielec, která také dodala palubní počítače.

    Ještě malá poznámka k odbavovacímu systému R&G Mielec používaném v Táboře. Kromě základních funkcí, které umí též například český Mypol, umí tento chytrý systém také zaznamenávat veškeré údaje z provozu vozidla (závislost ujeté dráhy na čase, zatížení vozu během služby, stav provozních hmot, teplotu chladícího média motoru, tlak mazání a mnoho dalších veličin) na magnetickou kartu. Tyto údaje se potom dále zpracovávají v centrálním počítači u dopravce a na jejich základě se mnohem operativněji mohou upravovat jízdní řády, parametry linek, lze odhalit "skrytou" závadu na voze atd. Stejný odbavovací systém používá například též Dopravný podnik mesta Žiliny.

    Zastávky nejsou příliš dobrou vizitkou MHD. Velká část z nich je vybavena přístřešky několika typů, od nejstarších plechových až po moderní "skleněné" s uvedením jména zastávky. Nutno podotknout, že města Sezimovo Ústí a Planá používají jednotný, ale jiný typ přístřešků než Tábor a jejich výměna včetně celkových úprav zastávek proběhla před několika lety prakticky najednou, zatímco v Táboře jsou zastávky rekonstruovány postupně. Navíc se ústecké a plánské čekárny zdají být lepší, neboť i po těch několika letech vypadají o dost lépe než stejně staré táborské. Nicméně až potud by bylo vše celkem v pořádku. Vytknout se ale zcela jistě dá otřesné označení zastávek. Ty, na kterých je čekárna, nejsou většinou stojanem označeny vůbec a označníky samy o sobě jsou pouze dopravní značky s červeným sloupkem. Jediné důstojné označníky se nacházejí na centrální zastávce před autobusovým nádražím, které sem byly nainstalovány v rámci jeho výstavby. Jistá nejednotnost panuje také v umisťování jízdních řádů - někde na sloupku, jinde na stěně čekárny… Co lze však na druhou stranu pochválit jsou schémata sítě vyvěšené společně s informacemi o tarifu na každé zastávce. Také jízdní řády jsou graficky poměrně zdařilé a přehledné.

    Vozový park je velmi pozoruhodný a pestrý. Náhodnému pozorovateli se jeví, že z větší části se skládá z autobusů maďarské výroby značky Ikarus (i když Karos je ve stavu více), kdy klasické článkové doplňují ještě standardní nízkopodlažní a článkový nízkopodlažní vůz. Tvoří ho 35 autobusů, z nichž je 10 kloubových. Nosným typem jsou autobusy Karosa řady 730, 830, 930 a 950, doplněné nízkopodlažními vozy Ikarus 412 a Citybus. Co se kloubových vozů týče, jezdí zde ještě několik Ikarusů 280 (částečně v modernizované verzi), zbytek tvoří vozy B 741, B 961, Ikarus 417 a Citybus 18m. Pozornost si zaslouží zejména Ikarus 417, který byl vůbec prvním nízkopodlažním "kloubákem" provozovaným v ČR a dodnes je u nás také jediným zástupcem svého typu. Kromě něj je ještě jistou neobvyklostí jedna Karosa B 832 pořízená koncem devadesátých let za velmi výhodných podmínek z exportního souběhu pro Rusko.

    Na autobusech se nepoužívá žádný městský nátěr, pouze některé novější vozy byly vybaveny určitým náznakem firemního markingu v podobě dvou lomených proužků v barvách Comettu (oranžové a černé) na přední masce. Jinak jsou vozy označeny jen firemním logem. Převážná část autobusů na sobě nosí celovozové reklamy, ostatní jezdí ve fádním bílém nátěru. Výjimku tvoří jen vůz B832 a jeden z Ikarusů 280, které jsou ve standartním unifikovaném laku. Od roku 1998 jsou všechny nově dodávané vozy vybavovány digitálními transparenty. Zpočátku šlo o panely firmy BUSE Blansko, v poslední době jsou ale do vozů montovány panely polské výroby R&G Mielec. Ostatní autobusy mají orientace klasicky tabulkové, pouze několika málo vozům byly digitální panely namontovány dodatečně, např. při "generálkách". Nově dodávané nízkopodlažní Citybusy jsou také vybavovány akustickým hlášením zastávek.

    Dopravce se snaží obnovovat vozový park tempem tří nových vozů ročně, přičemž je zpravidla minimálně jeden z nich nízkopodlažní. Mimo to průběžně probíhají generální opravy vybraných starších autobusů, případně jsou občas zakoupeny vozy vyřazené z jiných provozů.

    V minulosti probíhal vývoj vozového parku podobně, jako v jiných městech. Zpočátku jezdily v táborské MHD autobusy Škoda 706RTO, které byly později vystřídány vozy Karosa ŠM 11. Poslední z nich dojezdily na přelomu 80. a 90. let, v době, kdy MHD již patřila autobusům Ikarus 280 a Karosa B 73x, které v různých vývojových obměnách jezdí dodnes.

    Tábor byl jedním z prvních měst v Československu, kde byly klasické "čabajky" typu Ikarus 280 nasazeny a mají zde tak velmi dlouhou tradici, už tři desetiletí, od roku 1975 a jsou zde i oblíbené. I proto dopravce nakupoval autobusy této značky průběžně až do nedávné doby, a to jak z novovýroby, včetně moderních nízkopodlažních, tak také starší vozy z jiných měst (České Budějovice, Strakonice).

    Je také velmi vhodné připomenout, že Tábor byl jedním z mála českých měst, kde byl provozován kloubový autobus ŠM 16,5, který byl zařazen do provozu 10.1.1969 a byl nasazován až do roku 1976, kdy byl vyřazen a následně sešrotován. Měl SPZ TA-18-70 a jezdil nejprve na tehdejší lince č. 1, později na speciálně vytvořené lince "K". Zpočátku měl standartní městský nátěr, po opravě byl přestříkán ve stylu Ikarusů, tedy od oken dolů tmavě červenou barvou.

    V Táboře jezdily až do konce roku 1975 ve všech autobusech průvodčí, od 1.1.1976 byl zaveden samoobslužný provoz, avšak přestupný se dvěma tarifními pásmy. Kloubové vozy však byly i nadále obsazovány průvodčími až do zavedení mechanického odbavování cestujících v roce 1979. Elektronický odbavovací systém R&G Mielec byl v Táboře zaveden ve druhé polovině 90. let 20. století v souvislosti se změnou tarifu na přestupný časový. Počátkem devadesátých let se také "experimentovalo" s nástupem pouze předními dveřmi. Toto opatření se však vzhledem k velkým počtům cestujících a tím pádem neúměrně dlouhým prostojům na zastávkách neosvědčilo a po velmi krátké době byl opět zaveden osvědčený model nástupu všemi dveřmi.

    Prakticky od počátku existence MHD, tedy od roku 1959, se zde počítá se zavedením trolejbusů. Připomínkou této myšlenky jsou silné trolejbusové sloupy veřejného osvětlení na konečné v Sezimově Ústí II. Nejcitelnější snahou z poslední doby o zavedení trolejbusů bylo zpracování studie v polovině 90. let. Trolejbusy byly však v roce 1995 zastupitelstvem odmítnuty, pro vysokou finanční náročnost projektu, který však počítal ve 3 etapách se zatrolejováním téměř všech tras MHD, tedy i v těch místech, kam jezdí jen několik spojů denně. V roce 2002 se myšlenkou zavedení trolejbusů opět zabývala další studie, která však počítala s hybridními trolejbusy. S odvoláním na rozhodnutí z roku 1995 byly však práce na tomto projektu zastaveny. Nutno říci, že to je veliká škoda, neboť právě v Táboře by bylo možno ověřit, jestli již dnes opravdu existují fungující hybridní trolejbusy. Pokud by se, tak jako v ostatních městech, provoz nepovedl, mohla by být páteřní trať z Pražského předměstí přes Tábor a Sezimovo Ústí do Plané nad Lužnicí (dnes linky 10 - 16 a 50) převedena do klasické trolejbusové trakce. Projekt mohl být financován s podporou výrobce hybridních trolejbusů - duobusů, a město tak mohlo relativně lacino přijít k trolejbusům, které zde citelně chybí.

    Celkově se ale MHD v táborské aglomeraci i bez trolejbusů jeví jako výrazně lepší, než jiné provozy ve srovnatelných městech jako Kladno nebo Havířov a má bezesporu velkoměstský ráz. Také počty cestujících jsou velmi slušné, a tak doufejme, že si je MHD, stejně jako svou vysokou úroveň udrží. Do naprosté dokonalosti chybí skutečně jen ty trolejbusy.

    Městská doprava je dnes také součástí IDS táborské aglomerace, tvořeného městskými a příměstskými linkami Comettu a tratěmi ČD. První (zkušební) etapa byla spuštěna 1.1.2003, kdy byl systém tvořen prozatím pouze páteřní trasou Tábor - Sezimovo Ústí - Planá nad Lužnicí. Od 1.1.2004 je systém rozšířen na celou oblast obsluhovanou městskou dopravou, včetně příslušných úseků železničních tratí. Jako jízdní doklad IDS ale stále platí pouze časové předplatní jízdenky MHD. Z toho také vyplívá rozdělení území obsluhovaného IDS do tří pásem totožných s pásmy MHD. Podle statistických údajů má ale počet cestujících přepravených v rámci IDS stoupající tendenci a lze tedy předpokládat, že systém bude nadále rozvíjen. Vhodné by bylo především zavedení plné integrace autobusových linek i železnice, v další fázi pak postupný rozvoj do dalších oblastí regionu, případně i integrace jiných dopravců.

    Výčet dopravních zajímavostí by nebyl úplný, kdybychom nezmínili Bechyňku z roku 1903, první elektrifikovanou železnici v našich zemích, postavenou podle návrhu Františka Křižíka. Dráha mívala z počátku více tramvajový charakter jak dnes, avšak v poslední době se opět začínají objevovat myšlenky na zavedení lehkých elektrických vozidel, zřízení většího počtu zastávek ve městě a jistá naděje je i na prodloužení trati více do centra Tábora, či Bechyně a eventuelně přechod těchto vozidel i na jiné trati (dovolí-li to technické možnosti). Třeba tím přeci jen Tábor získá vyšší typ MHD, když trolejbusy jsou zatím stále v nedohlednu. Efekt zavedení těchto vozidel by spočíval především ve zvýšení rychlosti. Na trati jsou oblouky o menších poloměrech, pro železnici netypická stoupání a možnosti klasických železničních souprav jsou tak značně omezené. Na Bechyňce jsou také v letní sezóně pořádány pravidelné historické jízdy, při kterých jezdí na trati pečlivě zrekonstruovaný původní Křižíkův vůz z počátku minulého století.

     


    [Akt. známka: 5,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
    | Autor: Tomáš Mykl |
    | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
    | Zdroj: Roman Bezemek, Tomáš Mykl, Tomáš Nálevka, Milan Jiroš |
    Vytvořeno pomocí redakčho systému phpRS  
    Toto je svobodný web. Uveřejněné texty jsou duševním vlastnictvím jejich autorů, kteří odpovídají za jejich obsah. Názory přispěvatelů se nemusí shodovat s názorem redakce.

    RSS feed Bezptičnyj produkt