Kterak jsem chtěl cestovat autobusem

Autor: Tomáš Mykl • mykl(at)centrum.cz
Téma: Glosy a fejetony • Vydáno dne: 14. 09. 2008


Okno ...Jednoho babsky letního víkendu jsem vyrazil na vandr. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdybych si jako součást trasy nevybral jednu autobusovou linku. Nebudu skrývat, že to bylo trochu způsobeno tím, že se obecně říká, že čundráci autobusy nepoužívají a když nejde cestovat pěšky, vlakem nebo lodí, tak raději zůstanou doma. A právě to mě vrtalo hlavou, proč tomu tak je.


Procházím krásnou krajinou, kochám se, jako pan doktor Hrušínský z Vesničky střediskové. Ke kontrolnímu bodu trasy, autobusové zastávce to mám něco přes tři kilometry po slušných polních a lesních cestách, času něco pod hodinu, takže habaděj. Podle IDOSu, přesněji podle SMS služby mého operátora, autobus ze Zlámané Lhoty odjíždí 5 minut před 15. hodinou.

Cestou míjím zajímavé věci, například lesní skladiště velice vkusně vytvořené ze staré „Zetky“, idylický vesnický hřbitůvek, nádherná panoramata nevyjímaje. Trochu mám obavy, abych našel autobusovou zastávku, protože ve Zlámané Lhotě jsem nikdy nebyl. „Ale co, máš ústa“, říkám si pro sebe a starosti házím za hlavu. Obavy se nakonec stejně ukázaly jako přehnané, protože náves jsem našel poměrně snadno a na ní se skvěla vskutku vyšperkovaná zastávka autobusů, dokonce i se starým a pečlivě opečovávaným smaltovaným označníkem a vzorně vylepenými jízdními řády.

Bývalá zetka
Tak to byl kdysi nákladní vagon ...
Foto Tomáš Mykl
Je 14:45, do odjezdu autobusu mi zbývá 10 minut, ale pro jistotu se podívám na jízdní řád. Visí, krásný, neotrhaný, nepočmáraný. V rohu má napsánu platnost od března do prosince tohoto roku, takže se jedná jistě o důvěryhodnou tiskovinu. V tu chvíli mne však polil studený pot. Můj autobus tam není! Ještě několikrát zběžně prohlédnu obě tabulky, tam i zpět, různé varianty tras, omezení jízdy za úplňku a při dalších těžko vypočitatelných příležitostech, ale běda, nic! Naštěstí jde kolem paní se psem, tak se nesměle zeptám, jestli neví, jak je to s autobusem. „Jó, autobus jede za pět tři, ale on jezdí teprv teď od začátku školy, oni ještě nestihli přelepit jízdní řád“, uklidňuje mne. Tak usedám na lavičku, medituji nad nesmrtelností hmyzu, a lehce poklimbávám.

Krásná krajina
Hory a lesy České republiky ...
Foto Tomáš Mykl
Z příjemného rozpoložení mě pojednou vrátí do reality skutečně živoucí hmyz, který svým vysokým „bzzzííí“ probudí i spícího medvěda. Cvičně kouknu na hodinky: Ha! 15:10 … To jsem tak tvrdě spal, že jsem toužebně očekávaný dopravní prostředek zaspal? Paní se psem se zrovna vrací z čuchací procházky a už z dálky na mě volá „Pané, já vám zapomněla říct, že dneska jezdí Lojza, a von jedí támdlenc, tak na něj mušíte počkat tam pod tou lípou...“ Nechápavě jsem vykulil oči a paní dodává „Jo, když jede náš Péťa, tak jezdí jak se má, ale zase v Oudolíčku má svoje zkratky, to jen dyž jede Krápáčková k dochtoru, tak mu dá vědít a von jí zastaví u mlejna“. „No jo paní, ale co teď?“ „No nic, mušíte po svejch pane, zejtra je neděle, to nejede nic, pak až školák v pondělí“, radí to bodrá žena za přísného dozoru svého jezevčíkovlčáka.

„Ale co, jsou horší věci na světě, domů to mám jen 17 kilometrů, to zvládnu do setmění“, říkám si. Nakonec posilovnu vidím na obzoru, nápis HOSTINEC je nepřehlédnutelný. Jenže dorazím ku dveřím, tahám za kliku, a … nic! Zavřeno. Za sucha v ústech odcházím a poslouchám prozpěvující ptáčky. Jejda, mezi ptačím zpěvem slyším harmoniku a něco jako „já ti ho tam našrou.u.u, já ti .o tam .ám“ Hurá, další hospoda a vidina chladivého moku mne žene kupředu. Po sluchu nalézt zařízení nebyl problém. Vstoupím dovnitř a hned pookřeji. Pípa! A dokonce Pivo (žádný instantní Gamboser a jeho odvozeniny). „Hele, co tu chceš?“, křičí na mě kdosi z davu. „No coby, pivo“, bleskurychle odpovídám. „Hele vypadni, to je nás, hasičů, neviděls venku?“ „Jo ceduli jsem viděl, ale myslel jsem, že mi nalejete“ „Ne cizákum nenalejváme“ A tak jsem se otočil na podpatku a buď s Bohem Zlámaná Lhoto. Krajinu tu sice máš nádhernou, ale sem mě už nikdo nedostane ani párem volů.

Gumy a gumičky od jézédáků
Hory a lesy České republiky v představě sedláků...
Foto Tomáš Mykl
Jak se tak blížím rodnému městu, čím dál méně míjím haldy odpadků, ojetých pneumatik a různé stavební suti, takových nepěkných vřídků v krásné krajině. Jo, jo, tak to je ta krásná země, český ráj, to napohled.

Možná marně hledáte přesné místopisné údaje, i časové údaje jsem trochu pozměnil. Nemám nejmenší zájem někoho konkrétního poškodit, spíš jen ukázat, jak to u nás, a často nejen u nás, chodí. Příběh je totiž pravdivý.