Jan A. Novák: Vlaky daleko víc rudé než zelené

Autor: Miroslav Vyka •
Zdroj: Jan Novák, ihned.cz
Téma: Glosy a fejetony • Vydáno dne: 22. 11. 2007


Často se říká, že vlaky jsou ekologicky nejšetrnějším způsobem dopravy. A že by je proto stát měl všemožně podporovat. Něco na takovém tvrzení možná bude. Ovšem Francie či Německo dnešních dnů, kde stávka železničářů velkému množství lidí už řadu dní pije krev, ukazuje, že železnice je sice možná zelená, ale určitě ještě víc rudá.


A především velmi snadno zranitelná. Ostatně ani u nás nelze přehlédnout, že s tímto dopravním prostředkem něco není v pořádku. Nejen proto, že stávka tu také neustále visí ve vzduchu, ale i proto, že jízdenky se zdražují, aniž by by tomu odpovídala kvalita poskytovaných služeb.

Příčina tkví v kořenech železnice. Tratě se nezřídka vytyčovaly na feudálních panstvích a skrz vojensky funkční městské hradby. Strategický význam jediného rychlého dopravního prostředku se promítl v mocné účasti státu, vytváření svérázných zaměstnaneckých privilegií a v konečném důsledku také silných odborových organizací.

Strategický význam pominul, to ostatní zůstalo - a představuje značné břemeno, jak dokazují aktuální spory o odbourávání privilegií. Centralizovaná státní či polostátní železnice v moderní společnosti proto tak trochu připomíná žábu na prameni, který vyschl.

Ani okázalé supervlaky, ani moderní počítačová technika nezastřou, že jde o těžkopádný kolos. Především ale je to dopravní prostředek, jemuž je neradno se vydávat na milost a nemilost. Nejen stávky ukazují, že pro železniční giganty je cestující vlastně vedlejší, protože za hlavní důvod své existence považují její další pokračování. Cestující se hodí nanejvýš jako rukojmí, když je potřeba přitlačit na státní aparát.

To samozřejmě neznamená, že ve společnosti bojující s ekologickými a energetickými krizemi nemají moderní kolejové dopravní prostředky místo. Musí to ale být privatizované samostatné menší dráhy, pokud možno s automatizovaným provozem a lehkými rychlými vozy. K dokonalým službám je může přimět jen plnohodnotná konkurence s ostatní dopravou.

Je ovšem otázka, jestli se kolejiště z feudálních dob navržená pro parní monstra a za staletí obrostlá mocnými vrstvami odborářů mohou v něco takového přerodit. Nejen stávky za sociální privilegia, ale i prastarý podvozek s novým kabátem, který na našich tratích jezdí pod hrdým názvem Regionova, ukazují, jak si železnice takový přerod představují.

Ekologická kolejová doprava nadřazená všem ostatním tedy je snad svůdnou myšlenkou, ale realitu nikdo nedomyslel - což nikoliv náhodou vyvolává asociace se sociálními utopiemi komunistů.

Rozhodně je ale scestná představa zelených, že by něco takového dokázal zařídit stát. Ten si neví rady ani s železnicí zděděnou ze starých časů.