Železnice

Autor: Domažličák • petrherbrik(at)centrum.cz
Téma: Glosy a fejetony • Vydáno dne: 15. 09. 2007


Železnice mezi světovými válkami - Ostrava, huř karolinaŽeleznice tak jak ji známe dnes byla vyvinuta v době, kdy se lidstvo chtělo vymanit z feudálního a církevního řádu. Měla nastoupit úplně nová doba, ve které se začaly srovnávat ekonomické rozdíly mezi jednotlivými vrstvami obyvatel. Samozřejmě tu nešlo o to, aby bohatí schudli, ale obráceně. K tomu se musel ovšem od základů změnit ekonomický systém, který v té době panoval, jelikož svým charakterem nebyl schopen uživit vyšší standard velké masy obyvatel. A tak se zrodil kapitalismus. Kapitalismus v podstatě prosadili schopní a energičtí lidé nešlechtického původu, kteří měli ve feudalismu jen málo šancí stát se bohatými a vlivnými. Nový systém dával možnost zbohatnout většímu množství lidí, chudina sice nezanikla, ale procentuelně se snížila. Střední vrstva má mnohem větší nároky na životní styl než chudina a jak sílila, zvyšovaly se nároky prakticky na vše. Systém se musel reorganizovat ve všech sférách. Církev začala ztrácet svou absolutní moc a nastala doba vynálezců a novátorů. Těžkou práci začaly nahrazovat stroje a rozpoutala se průmyslová revoluce. Tím se zmnohonásobily nároky na dopravu a starý dopravní systém neměl šanci s novou dobou držet krok.


Již delší dobu před nástupem železnice byl znám parní stroj, který odstartoval tuto dobu. Aby měla doprava šanci stíhat své době, musel být vynalezen mnohem efektivnější systém, než byl silniční. Klíč byl v pohonu, jenž by měl dostatečný výkon, aby utáhl nároky doby. A jediný myslitelný pohon té doby byl parní stroj. Veškeré snahy dostat parní stroj na silnici selhaly a tak nezbylo nic jiného, než postavit pod povozy koleje, které rozloží váhu parního stroje rovnoměrně, aby se kola pod váhou nezabořovala. Do doby, než železnice definitivně zvítězila nad silnicí se rozmach ekonomiky zvyšoval jen velmi pomalu. Opravdový rozvoj a boom nastal až se železnicí. Bez nadsázky se dá říct, že železnice byla (a stále je) prostředek k rychlému rozvoji.

Poté, co železnice zajistila potřebný rozvoj, se lidé stali zmlsanými. Stejně jako můžeme železnici velebit za její zásluhy, můžeme jí ovšem i vinit za hrůzy vzniklé pálením dobrého bidla. Nikdy před tím nebyly války tak drastické a intenzivní jako první a druhá světová. Tyhle války by bez železnice nikdy nevypukly. Stejně tak ovšem letecká doprava vznikla jen díky železnici. Bez ekonomického rozmachu by nikdo žádné letadlo nedokázal vyvinout nehledě na nebezpečí upálení vynálezce. A nakonec je tu silnice, která se také změnila od základů jen díky železnici a začala se opět prát o své místo na slunci a hlavně o prvenství.

Prvenství nakonec získala. Ale co nezískala, je poselství rozvoje. Od doby, co opět silnice vládnou dopravě, dá se s úspěchem hovořit, že se rozvoj značně zpomalil. Už se nerozvíjíme tak, jako v době vlády železnice, jen se zdokonaluje již vymyšlené dříve. Novodobým důkazem nezbytnosti železnice pro rozvoj je Čína, která má momentálně nejvyšší ekonomický rozvoj na světě, srovnatelný s rozvojem Evropy na přelomu 19. a 20. století. A jaký dopravní systém vládne v Číně? Železnice. Investují se do ní obrovské částky a ne jako u nás, jen na oko. Železniční projekty Číny jsou, na rozdíl od těch našich, projekty železnici pomáhající. Nejzářnější příkladem je tibetská Lhasa. Bylo tam letiště, vedla tam silnice, ale opravdový ekonomický boom zažila až teď, kdy do ní dorazila železnice. Já osobně sice ekonomický boom v srdci budhismu neschvaluji, ale jako důkaz o ekonomickém přínosu železnice je to více než výmluvný svědek.

Železnice do Lhasy
Nově postavená železniční trať Golmut - Lhasa, otevřená v roce 2006, je chloubou vzkvétajícího čínského hospodářství.
Pravý opak zase můžeme pozorovat v Jižní Americe. V 70. letech se silniční doprava stala obrovským hitem a nejvyspělejší státy se pomalu začaly k železnici obracet zády pod pomyslným heslem „my si to můžeme dovolit, my jsme bohatí“. Silniční doprava se stala vizitkou ekonomického rozmachu, který zajistila železnice. Něco ve stylu: „díky mami, že jsi mne porodila a vychovala, ale teď už tě nepotřebuji, tak zmiz.“ V Severní Americe také po vzoru USA chtěli vypadat jako ekonomické velmoci. Železniční dopravu postupně zlikvidovali (včetně příměstské) a najednou nastal obrovský ekonomický propad, ze kterého se jednotlivé státy dodnes vzpamatovávají. Ukázkovým příkladem je Brazílie, která žije v podstatě exportem dřeva z Amazonského pralesa. Státy, které dřevo neexportují v takové míře, živoří. Ale i zde je výjimka. Jediný stát, který se zády k železnici nepostavil je Chile a také je to jediný nekrachující jihoamerický stát s poměrně zdravou ekonomikou. Dokonce tamější podnikatelé skoupili zkrachovalé Bolivijské železnice, které jim ale nynější bolivijská vláda chce opět znárodnit. Nevím, jestli znárodnění je z důvodu uvědomění si důležitosti železnic nebo (po vzoru našich pravicových stran) jen snaha vzít železnice tomu, kdo jí nechce zrušit, ale o lecčems to svědčí. V USA si nakonec důležitost železnice pro ekonomiku uvědomili a dnes tam má železnice opět pré (i když jen v nákladní dopravě). Západní Evropa již také pochopila vliv železnice na ekonomiku, ale zatím není schopna prorazit bariéru vlastních předpisů a železnici vrátit její zašlý lesk.

V ose původní tratě vede silnice. Zbůh u Plzně.
V ose původní tratě vede silnice a stále vyrábějící Prefu obsluhují pouze kamiony. Zbůh 2007.
U nás jsou železniční projekty určeny buď k oslabení železnice (viz odsun brněnského nádraží) anebo v lepším případě jen k proinvestování peněz bez efektu pro železnici (viz koridor z Plzně do Chebu). Dnes je v podstatě brána železnice jako komunistický přežitek, ale pokud vím, železnice tady byla mnohem dříve, než komunismus vznikl. Také nesouhlasím s tím, jak se demagogičtí zastánci železnice neustále opírají o ekologii. Považuji to za absurdní, protože právě železnice umožnila lidské společnosti tak hrůzným způsobem devastovat tuto planetu. Naopak ti, kterým nejvíce železnice prospěla a pomohla k úspěchu železnici zavrhují – ekonomové a kapitalisti, shrnuto pravičáci. I přes veškerý rozmach silniční dopravy jsem přesvědčen, že není silnice schopna kapacitně stačit. A to ne z důvodu, že by to nezvládla fyzicky, ale na převezenou jednotku je potřeba příliš velkého záboru půdy a to několikanásobně oproti železnici. Pokud se jednou nedejbože splní sen ortodoxních pravičáků a podaří se jim železnici úplně zničit, pak se teprv s plnými důsledky pozná, jak silnice dokáže stíhat. Železnice už to dokázala, o silnici silně pochybuji. Velká města jsou toho jednoznačným důkazem. Bez kapacitních kolejových doprav by život v nich nebyl možný. U nás se zatím přemýšlí, jak nejúčiněji poslat železnici do pekel. Ministerstvo dopravy a SŽDC si našlo ochotnou zkušební laboratoř, ve které si v praxi zkoušejí železnici likvidovat. Je to Ústecký kraj, ve kterém jsou politici natolik prodejní, že jsou ochotni pro peníze obětovat vše. Dokonce i bašta ODS, Středočeský kraj, se zalekl hněvu voličů a plánovanou likvidaci železnice odložil. Jakým směrem se bude doprava ubírat v příštích letech u nás není žádnou neznámou. Vládní kroky jsou jasně čitelné. Neochota jakkoliv ohrozit monopol státního dopravce a vládou podporované experimenty v Ústeckém kraji hovoří jasnou řečí. Kolik nás ty experimenty budou stát se nikdy nedovíme, ale bude to obrovská částka a ještě horší bude, pokud se začnou aplikovat do zbytku republiky.