Máme k sobě čím dál blíž

Autor: cirrat • cirrat(at)email.cz
Téma: Glosy a fejetony • Vydáno dne: 16. 07. 2007


Anděl ...Aneb jak Dopravní podnik pražský usoudil, že je zapotřebí něco udělat s tím, jak se lidé navzájem odcizují.


Každý všední den dojíždím do práce. Nasednu na bus příměstské linky, dorazím na konečnou metra Černý Most a krtkem se pak přepravuji na Anděl. Tam vylezu zpět na povrch a tramvají se odebéřu do podhradí, kde se nachází mé terárium v podobě kanceláře (ano, jsem kancelářská krysa par excellence, včetně závislosti na počítači).

Před koncem školního roku jsem se zoufale těšila na prázdniny, jelikož jsem se domnívala, že po odpadnutí študáků a žáků tvořících nezanedbatelná procenta spolupřepravujících se, bude možno v MHD volně dýchat, bude větší pohodlí atd. Letní idylka však rázem vzala za své.

Při nástupu do autobusu č.1096 společnosti Connex Praha s.r.o. mě silně překvapilo, že žákovské a studentské lítačky přes prázdniny neplatí. Dobrá, žáci mají prázdniny, čeká se od nich, že vypadnou z města a nebudou přetěžovat MHD. S podivem ovšem je, že 29. června paní na okýnku v klidu a pohodě prodala žákovi, kterého řidič velmi nevybíravě zastavil, žákovský kupón, aniž by ho na tento fakt upozornila. Dále, co s vysokoškoláky? Konkrétně s těmi, kteří odevzdávají diplomovou práci a připravují se na státnice? Mám jeden takový případ doma a MHD se nacestuje opravdu dost – vzhledem k tomu, že cestovat po rozkopané Praze může jen vlastník endurro motorky, je snadnější projet Prahu krtkem a zácpy nad sebou si pouze představovat.

Při řešení této záhady jsem se obrátila na infocentrum MHD na stanici metra Anděl a chudáka slečnu za okýnkem jsem bohapustě zblbla: Zeptala jsem se jí, že beru, že neplatí žákovské jízdenky, ale jak to, že neplatí ani studentské? Zakoktala se a pravila, že DPP ruší přes léto pouze ty žákovské a že to se asi bude jednat o interní předpis Connexu. A víte proč je to zblbnutí, že? ;-)

Dále mě rozladilo to, že ten samý autobus, který mi poskytl toto zjištění, neměl kryté ovládání předních dveří. Prostě tak nebyla taková ta krabička, která by kryla dráty, takovou tu páčku, co lítá nahoru a dolů a tu spoustu oleje a šmíru kolem. Zjistila jsem to díky šmouhám na bílých plátěných kalhotech. Díky!

Rozhodně se mi nezamlouvalo, že se zasekly střední a zadní dveře a šly otevřít pouze přední. A už vůbec řvaní řidiče: „No tak je to zaseklý, to nevidíte, nebo co?!“ už na první zastávce během prvních deseti vteřin.

O pár dní později jsem jela stejným autobusem – dvakrát cestou chcípnul. Nevím, jestli je chyba v busu nebo v řidiči, ale mít na výběr, jezdila bych jinak. Krabice stále nebyla na svém místě a dveře si dělaly, co chtěly.

Ale k titulku. Odliv študáků z ranních linek si mohu opravdu vychutnat pouze na autobusové lince směrem do města, protože na Černém mostě začíná horror. Nějaký „schopák“ prodloužil intervaly na této konečné tak, že na jednu soupravu vychází v průměru 3x více lidí, než během školního roku se všemi študáky. Zaslechla jsem jednou ráno vtip jednoho spolutrpícího – že si asi někdo myslí, že by lidé měli mít k sobě blíž.

Jak? Tím, že spoustu rozespalých, vedrem nebo deštěm umořených lidí narvu do malého prostoru a nechám je, aby si šlapali na nohy, vráželi do sebe zavazadly a kabelkami, dusili ostatní pachem potu či dvou litrů voňavky spotřebovanými najednou?

Upřímně řečeno, je mi absolutně jedno, kdo na to přišel, jaký to má důvod a jestli dotyčný potrefenými ranními linkami někdy vůbec jel. Já jen vím, že jako zákazník dostávám za své peníze prachmizernou službu a proto jsem se už rozhodla: Tento týden si podávám žádost o výcvik na rozšíření řidičského oprávnění, chci umět řídit velké motorky. A pak si jednu koupím. A budu se proplétat stojícími kolonami a smát se při vzpomínce na tu tlačenku kdesi hluboko dole pod mým strojem.

Páni rozhodující za pražskou MHD, přemluvili jste mě! Howgh!