Přísečnická úzkokolejka - obnovená atrakce

Autor: Pavel Kuzebauch • Pavel_Kuzebauch(at)seznam.cz
Zdroj: MF Dnes - Ondřej Černý
Téma: Tratě • Vydáno dne: 13. 06. 2007


Presnitztalbahn u SteinbachuPokud máte rádi turistiku v Krušných horách, zkuste zajet do Saska. Nedaleko Hory Svatého Šebestiána, mezi vsí Steinbach a Jöhstadtem, najdete unikátní železnici. A místní podnikatelé se na Čechy opravdu těší. Potřebují je.


Právě tyto úžasné parní lokomotivy vozí vlaky po úzkokolejce Přísečnickým údolím (Pressnitztalbahn) mezi vsí Steinbach a městem Jöhstadt jen pár kilometrů od českoněmecké hranice. Úzkokolejka je největší turistickou atrakcí této části Krušných hor. Jezdí o víkendech a svátcích po celý rok a loni se jí svezlo asi pětatřicet tisíc lidí. V Česku o ní ví ale málokdo.

„Myslím, že už by mohla nastat doba, kdy obyvatelé pohraničí nebudou jezdit k sousedům jen nakupovat. Měli by začít objevovat turistické zajímavosti a atraktivní místa, která jsou kousek od nich,“ míní Holger Hanzlik, starosta Jöhstadtu.

„Přijíždí sice stále více cykloturistů z Česka, my bychom jim ale nabídli i svezení muzejní železnicí nebo něco dobrého v restauraci. Víme, že ceny jsou velmi rozdílné, proto jsme se rozhodli nabídnout zpáteční jízdenku za sedmdesát korun, dětskou za třicet. Může se přitom platit přímo ve vlaku,“ upozornil Mario Böhme, předseda spolku Pressnitztalbahn, který úzkokolejku obnovil a provozuje ji. Běžné jízdné je oproti slevě pro české turisty asi čtyřnásobné -platí se devět euro.

Podobný přístup mají i některé restaurace v okolí úzkokolejky. Třeba ta na náhonu Am Wildbach nabízí třicetiprocentní slevu pro české turisty a možnost platit v korunách. Pstruh na lískových oříšcích, který je za 8,5 euro, tak přijde Čecha na šest euro, vepřový steak na pět euro a palačinky si tu můžete dát za příjemné 1,5 euro.

„Pro mě jsou Krušné hory jeden region. Nevím, proč by se čeští turisté měli ostýchat si kvůli cenám u nás něco dát,“ vysvětluje majitel restaurace Mario Eberlein. „Přísečnická úzkokolejka mi přivedla mnoho zákazníků, je pro mě i celý region velmi důležitá. Můžu jí takhle třeba přispět,“ dodal.

Víska Steinbach leží osm kilometrů od hraničního přechodu v Hoře Svatého Šebestiána na Chomutovsku. Právě její nádraží může být pro zájemce výchozím bodem cesty Přísečnickou úzkokolejkou. V klasické cihlové budově typické pro malé vesnické stanice je výdejna jízdenek. Funguje i jako informační centrum a při různých akcích i jako restaurace.

Na výběr jsou většinou dva vagóny druhé třídy z desátých a dvacátých let a jeden příjemný jídelní vůz. Kola (nebo i saně či běžky) je možné nechat v nákladním vagóně. Pro pouhé projíždění se krajinou je ideální cestovat s občerstvením. Jídelní vůz navíc bývá v parných dnech a při speciálních příležitostech nahrazen odkrytým plošinovým vozem, jehož součástí je pípa s barem. Ceny v jídelním vozem jsou i pro české turisty velmi příznivé - třetinka piva stojí 1,5 euro, čaj 1 euro, minerálka 1,1 euro, párky 1,6 a koláč pouhých šedesát centů.

Z okénka pak můžete za stálého drnčení pozorovat říčku Přísečnici, údolí Černého potoka nebo skálu s vyhlídkou zvanou Lorelai, která v jednom místě přímo trčí nad tratí. Uvidíte i pstruží farmu nebo malou daňčí oboru.

Staletá štola a huť v okolí

Cesta osmikilometrovou klikatou tratí trvá necelých čtyřicet minut. Je na ní osm zastávek - buď u nějaké turistické zajímavosti nebo stylové restaurace. „Je možné kdykoliv v jednom směru vystoupit, podívat se po okolí nebo třeba navštívit historickou stříbrnou štolu a pak jet dál. To samé i při zpáteční cestě,“ připomněl Mario Böhme.

K největším zajímavostem okolí úzkokolejky patří štola Andreas -Gegentrum, kde se těžilo stříbro již v roce 1746, nebo historická tavicí pec ve vesničce Schmalzgrube. Vstup do štoly stojí tři eura, děti platí polovinu. Na třičtvrtěkilometrovém okruhu je k vidění třeba dřevěné potrubí, které odtud odvádělo vodu, vytěžená jeskyně nebo několik desítek metrů hluboká jezírka. U zastávky Jöhstadt je zas depo historických lokomotiv a vagónů. Dají se tu poznat rozdíly mezi někdejší čtvrtou, třetí, druhou a vskutku luxusní první třídou. Nejstarší vagóny zas nezapřou okouzlení jejich tvůrců secesí, mají dokonce vitráže pod částí střechy.„Všechny vozy jsme rekonstruovali podle originálních návrhů. Většinu částí jsme si museli vyrobit. Vypadají sice jako kdysi, ale z osmdesáti procent jsou zcela nové,“ prozradil Böhme.

Proč vstala z popela?

A proč ne Obnova úzkokolejky v údolí říčky Přísečnice začala v roce 1990. To bylo čtyři roky poté, co po ní projel poslední nákladní vlak a byla kompletně rozebrána a snesena. Nezbyly ani pražce, natož železniční mosty. Vedla přitom až do Wolkensteinu a měla kolem třiceti kilometrů. V roce 1914 dokonce vzniknul plán na její prodloužení na Vejprty a pak Karlovy Vary. Smělý rozvoj ale přerušila válka. „Těžko říct, proč jsme vlastně s obnovou začali. Po revoluci jsme zkrátka měli snahu udělat něco zajímavého. Chtěli jsme něco dokázat,“ zamýšlí se Mario Böhme. „Začalo nás asi dvacet kamarádů, dnes má náš spolek čtyři stovky členů. Netušili jsme, že se nám podaří úzkokolejku takhle rozběhnout. Zpočátku nám nikdo moc nevěřil, když ale okolí vidělo, že se tu něco děje a že to lidi zajímá, začali jsme získávat různé podpory a granty,“ dodal.

V Krušných horách jezdí ještě populární úzkokolejka Fichtelbergbahn a u Drážďan Lössnitzgrundbahn.

Odkazy