Matky na zabití

Autor: cirrat • cirrat(at)email.cz
Téma: Glosy a fejetony • Vydáno dne: 05. 12. 2006


Za tu dobu, co se pohybuji po pražských silnicích, jsem se začala soustřeďovat na to, jak jedna osoba může ohrozit jinou, hlavně během posledního půl roku. Moji pozornost upoutaly hlavně maminky s malými dětmi, ty rozhodně tvoří samostatnou skupinu. Pokud znáte nějaký podobný případ, klidně komentujte - a rozposílejte. Snad jich ubyde...


Nejprve jsem si říkala, že mě šálí zrak, ovšem kamarádi, kteří řídí často, mi tvrdí, že následující chování je na denním pořádku: Maminka kráčí po odstavném pruhu dálnice a za ruku vede asi šestiletou holčičku. Tenhle případ je vcelku "v pořádku", jelikož holčička jde na straně příkopu a matka má na sobě signální vestu. Ovšem hned za příkopem je terén rovněž schůdný a rozhodně tam hrozí menší nebezpečí, že je někdo nešťastnou náhodou trefí.

Matka vedoucí malé dítě za ruku po okresce, dítě jde na straně vozovky, je noc, oba mají tmavé oblečení.

Obzvláště fajn výchovný příklad dávala ona matka, která jela po silnici na neosvětleném kole, bez odrazek, v tmavém oblečení, jak jinak, než v noci. Po chodníku ji doprovázel zhruba desetiletý synátor, taktéž na kole, taktéž v tmavém, bez světel, bez odrazek. Kdybych udělala náhodou krok víc vpravo, byl by z toho krásný karambol.

Kolik jste už viděli maminek, které se pořádně nerozhlédnou a už na přechodu strkají před sebe do vozovky kočár? Myslí si, že jsou zvláště v období, kdy jsou v módě tmavé barvy (prakticky pořád), a v ulicích, kde stojí po stranách auta (prakticky všude), viditelné? To jim na svých dětech nezáleží? Chtějí z motoristů udělat vrahy, kteří nadosmrti musí žít s pocitem, že zabili malé dítě? No nic.

Ovšem první cenu v pomyslné soutěži "Matka chce zabít své dítě" u mne letos vyhrává asi tak třicetiletá paní, kratší blond vlasy, olivově zelená bunda, co vypadá jako ušitá ze spacáku, džínsy, moderní kočárek. Pozorovala jsem ji z tramvaje ani ne před týdnem, jak chce přejít přes koleje na Václavském náměstí, na rohu u Jindřišské.

Stála hned na rohu, ve vozovce, před sebou kočár, který v pravidelných intervalech vystrkovala do vozovky i do kolejí, snad ve snaze zastavit řidiče tramvají i automobilů. Jak by ji měl člověk v tom šrumci postřehnout? Bravo, madam! Potlesk a kytici chryzantém - budou se vám hodit na hrob vašeho dítěte, protože tímhle způsobem vám to dlouho trvat nebude, než se ho zbavíte.

A na závěr, jak to fungovalo před zhruba čtyřiceti léty: rodina mého otce byla v té době v Polsku a později můj strýc si vesele běhal kolem rodičů. Nebyl už zas tak malý, myslím, že mladší školák. Ve hře se zapoměl a vběhl do vozovky přímo pod auto. Kromě pár odřenin byl v pořádku a auta miluje dodnes, ale babičku s dědou si pozvali k soudu a řešili tam s nimi, jestli mohli včas zpozorovat, co dělá a zastavit ho, a zda jsou za vzniklou situaci zodpovědni zanedbáním péče o dítě!

Za posledních půl roku jsem viděla jenom dvě maminky, které před přechodem vzaly dítě z kočáru do náručí, přes přechod jednou rukou držely dítě u sebe a druhou tlačily kočár a na druhé straně zase sviště usadily do povozu a jelo se. Možná zdlouhavé, ale kdo jezdí často autem, ať už jako řidič či spolujezdec, ten viděl mnoho případů potvrzujících teorii "Auto je zbraň a všichni se vás snaží zabít".