Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací...

Autor: cirrat • cirrat(at)email.cz
Téma: Glosy a fejetony • Vydáno dne: 19. 11. 2006


Byl by to skvělý film. Jmenoval by se „5 kilometrů od hranic“.


Představte si americký akční film. Představte si velké finále, kdy má zahynout hlavní zloduch. Noční exteriér, chladno, čekáte alespoň mrholení, nejlépe liják, je ale sucho, dvouproudá dálnice. Kamera zastupuje oči „obyčejných lidí“, kteří projíždí kolonou v autě.

Před chvíli rozjařeně kvákající skupinka ztichne, když míjí tu scénu. Uprostřed silnice stojí kamión. Vypadal by vcelku normálně, nebýt jedné věci: osobního auta vzadu. Zakouslo se do kamiónu natolik, že roh návěsu prošel až k sedačce spolujezdce, levá přední čtvrtina auta v podstatě není. Nehoda je ještě čerstvá, policie není ani v dohledu.

Celkové ladění scény je tmavě modré, prozářená je jen reflektory jedoucích aut. Jedno prosvítí vrak v okamžiku, kdy jej míjí kamera. O sklo na straně spolujezdce se opírá ženská postava, světlo zvenčí jí vytváří přízračnou záři kolem vlnitých blond vlasů. Vypadá trochu jako panenka, která už holčičku omrzela a tak ji trochu nepořádně posadila do kouta.

Včera večer jsme byli tím komparsem. Včera večer jsme míjeli tuto scénu. Včera večer nás málem jeden řidič přidal do statistik, když znenadání strhl své auto před nás. Prostě se nerozhlédl. Včera večer se mi zapsalo velkým písmem s podtitulkem MEMENTO MORI. Prosím, jezděte opatrně, rozhlédněte se, i v mlze. Prosím, zůstaňte naživu.