Jak převést i sám sebe

Autor: Reskátor • info(at)dopravni.net
Téma: Glosy a fejetony • Vydáno dne: 28. 08. 2006


Pohled na ekonomiku dopravního systému může být různý. Podívejme se trochu s humorem trochu pod pokličku těm, kteří rozhodují. Jen než začnete číst, tak prosím vězte, že všechna jména, příběhy i události jsou smyšlené a opravdu případná podobnost se skutečností je čistě náhodná.


Vezměme si příklad:

Z Velké Vsi do Nového Města potřebujeme spoj s příjezdem do cíle v 11:00. Tento spoj má sloužit pro návštěvu lékaře, je tedy plně hrazen ze ZDO, předpokládaná kapacita vozidla je 15 cestujících. Nahlédneme tedy do našich materiálů a uvidíme, že v Novém Městě máme jednu vlakovou soupravu, na které se v tu dobu vozovna provádí provozní ošetření, druhou vlakovou soupravu máme ve Velké Vsi, kam přivezla školáky na 8 hodinu a budeme ji potřebovat zase až na 13 hodinu pro odvoz školáků. Jeden velký autobus nám právě zajišťuje obsluhu Kotěhůlek a druhý malý autobus jede dokonce z Velké Vsi do Nového Města, ale přes Vyšné Kotáry nad Bublavou. Víc dopravních prostředků nemáme k dispozici.

Otázka zní: jak nejlevněji a nejkvalitněji zajistíme spoj z Velké Vsi k lékaři do Nového Města?

Odpovědi jsou v podstatě tři.
  1. Pokud nám bude odpovídat fundamentální ekonom, odpoví, že samozřejmě nejlepší je použít již existujícího spoje přes Vyšné Kotáry s tím, že navíc zajede i do Nižných Kotárů pro paní Votýpkovou. Dokonce pan ekonom nám ještě zahraje na sociální strunu a poví, že zatímco dříve musela chodit paní Votýpková 400 m na vlak po rovině, dneska vyběhne asi 70 schodů a už je na zastávce autobusu. Jak pohodlné! Jenže pan ekonom jen vidí, že autobus má poloviční provozní náklady oproti vlaku. Už rozhodně nevidí, že tím jeho opatřením se tento spoj dostává za hranici kapacity, čímž se v hornatém terénu značně zvyšuje spotřeba a navíc díky prodloužení trasy se prodlužuje i jízdní doba. Ta má zase za následek to, že se zvedá cena za jízdenku, navíc je cesta dlouhá, nepohodlná. Někteří cestující to vyřeší tak, že přesednou spolu se sousedy do automobilu a pojedou sami, jiní se cesty vzdají a ty dva nešťastníky, kteří nám zbyli v autobusu přeci vozit nemusíme. A nebo musíme, když se jedná o ZDO? (a nebo si změníme definici, co je ZDO, a basta!)
  2. Odpověď číslo dvě je odpovědí koncepčního pracovníka. Ten zjistí, že má volnou kapacitu v odpočívajícím vlaku ve Velké Vsi a ač školní poučky hovoří o tom, že vlak se vyplatí až od 60 lidí na soupravu (jako by se do autobusu vešlo 59 lidí, ale to neřešme), zavede v dopoledním sedle „ztrátový vlak“. A ejhle, on ten vlak negeneruje takovou ztrátu, jak by se mohlo zdát. Jednak jeho náklady jsou v podstatě jen projetá nafta a nějaká koruna za dopravní cestu, protože personál a vozidlo již máme v podstatě odepsané jeho povinnými výkony pro školáky a pracující, ale hlavně oni nám najednou začínají jezdit další cestující. Nejen k lékaři, ale i za nákupy, dokonce sem tam nějací turisté přijedou do Velké Vsi a zanechají tam nějakou korunu místním živnostníkům. Řeknete si, tak by to mělo vypadat … Kéž by …
  3. A třetí odpověď je odpovědí opět fundamentálního ekonoma: Ten jsa poučen z případu číslo jedna, jde na věc od lesa, respektive od silnice. Ví, že starostu z Velké Vsi hned tak nedostane, tak mu dokonce nabídne zlepšení dopravy. Ví, že ale nemá ani jeden autobus a s železničním dopravcem jednat nebude, ten není pružný a moderní. I milý ekonom zahlédne, že je možno pořídit za dotace nový autobus, dokonce ekologický. Tak jej objedná, nasadí na kýženou linku z Velké Vsi, ale autobus nám stojí nevyužitý! Jejda, už to máme! Zrušíme vlak, autobus bude mít práci. Lidi kolem tratě nevrle vrčí … co s tím? Slíbíme závlek pro babičku Votýpkovou … jé, to už tu bylo a nějak se neosvědčilo, neva, jedeme dál. Jejkote, tu zaměstnaneckou frekvenci nám ten nový krásný bus nepobírá a přitom vlak byl takový prázdný čím to? Že by přilákal další cestující? Ale kdepak, jen má třetinovou kapacitu oproti vlaku. Máme štěstí, protože náš ekonom jel zrovna na veletrh o nějakém územním plánování, či co a šťastnou náhodou výstavní plochu sdílel ještě jeden veletrh. Nějaký Busotech. Pan ekonom chtěl využít své pracovní doby na maximum, tak navštívil i tento veletrh a nevěřil svým očím. Takových krásných autobusíků. Hned si je zamiloval. Aby taky ne, vždyť hosteska od jedné firmy měla velice bujný hrudníček …ne, opravdu pan ekonom nepodlehl a nezahřešil! Ale slíbená provize za zprostředkování prodeje opravdu rodinnému rozpočtu pomůže. Nakonec proč ne, všechno je naprosto legální, žádný střet zájmů. Hned druhý den jak pan ekonom nastoupí do práce, chopí se grafů, vymyslí co s přetíženými spoji z Velké Vsi do Nového Města. Koupíme nový autobus a posílíme spoj! Ne, jeden, ale hned dva … provize stoupá progresivně! Jenže co s nimi, vždyť pro ně nemáme práci! Jak to, že nemáme? Zrušíme vlak z Nového Města do Brlohu a nahradíme moderními autobusy. A tak to jde dál a dál. Následuje Dlouhý Újezd, Kňourov, za rok Myšinec … Firma vyrábějící autobusy je vděčná, rodnému městu pana ekonoma nabídla, že v průmyslové zóně postaví závod na výrobu plastových držáčků umělého chrupu do autobusů jezdících po silnicích III.třídy. Práci tam hned našlo 15 dělnic, které se po zrušení vlaku do Kňourova již nedostaly do práce.

    Mohlo by se říci, že je konec a zazvoní zvonec, ovšem opak je pravdou. Pan ekonom je snaživý a dbá o mladou generaci, tak se stále věnuje svému koníčku, železničnímu modelářství v místním Domě dětí. A vždycky, když jej přepadne sentiment, tak začne dětem vykládat, jak se má správně rozhodovat, jak je jasné a logické, že dnes vláčky patří jen do muzea, protože přeci když někde jezdí sólo motorový vůz tak jej snadno nahradím jedním autobusem. Je to logické, řeknou si děti. Kus za kus. Kilo peří je přeci totéž jako kilo železa. A nebo, že by …, ale ne přeci pan Jakub je takový sympatický, on by nám nelhal…